Zkus si přečíst nahlas slovo hola. Kdo se španělštiny nikdy nedotkl, řekne nejspíš „hola" s tvrdým h. Jenže ono se čte „ola" – h se nevyslovuje. A tím to skoro končí: pět španělských samohlásek zní jako v češtině, rozdílů proti češtině je hrstka. j se čte jako české ch, ll jako české j, ñ jako české ň, ch jako české č. Po jedné poctivé lekci člověk správně přečte i slovo, které nikdy neviděl. To je konkrétní, hmatatelný zážitek – a rovnou dokazuje jednu tezi.

Ta teze zní: obecný jazykový kurz je z definice obecný. Kdo píše učebnici pro celý svět, nemůže se opřít o žádnou konkrétní mateřštinu, protože každá je jiná. Kurz psaný pro jednu jedinou mateřštinu se ale opřít může – a to mění hloubku, do jaké se dá jít. Buenas je bezplatný online kurz španělštiny stavěný přímo pro Čechy a, samostatně, pro Slováky. Náskok i slepá místa Čecha nemá jako poznámku pod čarou, ale jako kostru celé metodiky.

Nevzniklo to od stolu. Španělsky jsem se chtěl naučit sám – hlavně kvůli cestám do Jižní Ameriky, kde s angličtinou daleko nedojedeš a kde jde o víc než umět si objednat kafe. A při hledání kurzu jsem narazil přesně na to, o čem je celý tenhle text: obecné aplikace mě braly jako čistý list a neuměly využít vůbec nic z toho, co jako Čech do španělštiny přináším.

Přidala se k tomu ještě jedna věc, která se ukázala jako důležitá: většina kurzů učí evropskou španělštinu, jenže já mířil za oceán. A ten rozdíl není malý – ve Španělsku se c a z čtou jako anglické „th", kdežto ve velké části Latinské Ameriky splývají s „s" (gracias tam zní jako „grasias"). Proto si v Buenas každý volí přízvuk, evropský nebo latinskoamerický, a slyší od začátku tu variantu, kterou opravdu potřebuje. Zkrátka kurz, který jsem tehdy hledal a nenašel, tak jsem si ho postavil – a nechal ho otevřený i pro ostatní.

Co student už umí, jen to neví

Nejcennější most kurzu se týká slovesného vidu. Čeština rozlišuje „dělal jsem" a „udělal jsem" – jedno je děj rozprostřený v čase, druhý je uzavřený, hotový. Španělština rozlišuje přesně totéž a říká tomu imperfecto a indefinido. Cit pro ten rozdíl má Čech od dětství, jen ho neumí pojmenovat španělsky. Obecný kurz musí tuhle kategorii budovat od nuly u studenta, jehož mateřština ji nezná; kurz pro Čecha ji jen odemkne.

A tady se ukazuje charakter projektu. Vid se v lekcích neučí jako železné pravidlo, ale jako první vodítko – u stavových sloves a u pretérito perfecto přestává platit, a lekce to řekne nahlas. Poctivé „tohle vodítko tě dostane daleko, ale tady selhává" buduje důvěru líp než jakékoli zjednodušení, které se studentovi vrátí o tři lekce dál jako zrada.

Druhý most je ještě líbivější. „Líbí se mi káva" má v češtině zvláštní stavbu: podmět je vlastně ta káva, ne já. Španělské „me gusta el café" funguje úplně stejně. Student nemusí nic přeskakovat ani obracet, jen si uvědomit, že tuhle konstrukci už zvládá. K tomu se přidává vynechávání podmětu a bohaté časování, které čeština i španělština sdílejí. Poselství celé téhle části je klidné: hodně z toho už umíš.

Motto z webu to shrnuje: „Čeština není překážka, je zkratka."

Slepá místa, o kterých kurz ví předem

Zkratka by ale byla lež, kdyby zamlčela, kde čeština nepomáhá. Členy – el, la, un, una – v češtině prostě neexistují, a jsou pro Čecha nejtěžší místo. Buenas na ně nenasazuje jednu odbytou lekci, ale průběžnou linku přes celý kurz: vrací se k nim opakovaně, protože jedna dávka výkladu tu nestačí a předstírat opak by nikomu neposloužilo.

Podobně ser a estar. Čeština má jediné „být", španělština dvě samostatná slovesa, a jejich záměna je klasický zdroj chyb. Kurz je kotví na jednoduchou otázku: ser odpovídá na „jaký to je", estar na „jak nebo kde to zrovna je". I tohle je průběžné téma, ne jednorázová přednáška.

Že princip „jedna mateřština, jedna metodika" je myšlen doopravdy, dokazuje slovenská verze. Není to přeložené české rozhraní – má vlastní metodiku i vlastní texty, protože slovenština má jiné dvojhlásky, rytmický zákon a vlastní pasti (třeba slovo calle). A někdy sedí líp než čeština: slovenské „mám tridsať rokov" odpovídá španělskému „tengo treinta años" doslova, kdežto české „je mi třicet" míří jinam. Přeložit rozhraní by tohle nikdy nezachytilo.

Jak se metodika propíše do aplikace

Metodika by byla jen hezký text, kdyby ji aplikace nedržela. Student prochází šesti typy cvičení: poznávání významu, psaní španělsky, poslech, doplnění správného tvaru do věty, skládání věty a mluvení s hodnocením výslovnosti po jednotlivých slovech. Není to jeden drilovací formát dokola, ale šest různých úhlů na totéž.

Vyhodnocení odpovědí je tolerantní, ale poctivé. Kdo napíše „espanol" bez háčku, dostane uznáno – a zároveň se mu ukáže správné „español", takže se to příště naučí líp. Chybějící člen je „skoro" s opravou. Jeden překlep taky projde. Ale „sol" proti „sal" je chyba, ne překlep, protože to jsou dvě různá slova (slunce versus sůl), a předstírat, že jde o totéž, by studenta okrádalo. Tolerance ano, mlžení ne.

Opakování řídí plánovač typu FSRS, a stojí za jednou méně obvyklou myšlenkou: síla paměťové stopy se počítá ze stability v čase, ne z počtu opakování. Kdo se k témuž slovu doklikal desetkrát za jedno odpoledne, si ho zapamatuje hůř než ten, kdo ho viděl třikrát, ale s odstupem týdnů. Denní fronta proto prokládá novou látku s opakováním, drží sérii dní a sbírka slovíček barevně rozlišuje, co je zvládnuté, co rozjeté a co zatím zlobí; každé slovo se dá klepnutím přehrát. A pokud někdo začne výš, řekněme na B2, sám by se k lekcím z A1 nedostal – jenže právě tam leží nejčastější slova jazyka. Když není co opakovat, kurz nabídne dobírku odtamtud.

Řemeslo, které je vidět, až když chybí

Tady se případová studie dotýká toho, proč projekt vypadá, jak vypadá. U bezplatné aplikace se kvalita obvykle obětuje jako první: přijde reklama, sledování, odbyté detaily. Buenas je postavená obráceně, a nejlíp to jde vidět na dvou věcech, které si běžný uživatel ani nevšimne – dokud nechybí.

První je přístupnost, braná jako podmínka zadání, ne jako dodatek. Kontrasty se tu nepočítají od oka, ale skutečně měří: text má proti podkladu aspoň 4,5:1, hranice ovládacích prvků aspoň 3:1 proti oběma sousedním plochám (to je požadavek WCAG 1.4.11). Barva navíc nikdy nenese informaci sama: úroveň se pozná i podle kódu ve štítku, správná odpověď i podle slova, vybraná možnost i podle silnějšího obrysu – protože kdo barvy nerozlišuje, nesmí přijít o smysl. Šest barev úrovní je rozmístěno tak, aby nejhorší dvojice byla co nejdál od sebe (měřeno v ΔE2000, ne okem). Dotykový cíl má aspoň 44 na 44 pixelů i u drobností, prefers-reduced-motion se respektuje všude a CAPTCHA tu vědomě není – znamenala by cizí skript na každém formuláři, další subjekt v zásadách zpracování údajů a reálnou překážku pro člověka s odečítačem obrazovky.

Druhá věc je soukromí jako výchozí stav. Ukládá se jen to, z čeho se počítá postup, plus to, bez čeho by nešel účet. Neukládají se nahrávky hlasu, žádné platební údaje (platby v aplikaci nejsou) ani nic, co by se dalo označit za sledování napříč weby. Analytika třetí strany tu není a cizí skript sem nechodí. Rozpoznávání řeči obstará rozhraní prohlížeče; na server jde jen přepis ořezaný na 200 znaků a cvičení s mluvením se dá kdykoli přeskočit bez vlivu na postup. Klíče k placeným službám leží v databázi zašifrované.

Pod tím vším je promyšlený základ: obsah lekcí je YAML v gitu jako zdroj pravdy, u kterého se dá dělat code review i diff, a sestavovací skript ho zvaliduje dřív, než by chybu našel student. Vyhodnocení odpovědí, plánovač i hodnocení výslovnosti pokrývá skoro tři stovky testů – právě tam, kde by se chyba neprojevila jako pád, ale jako tichá frustrace studenta. Audio stojí na předgenerovaných nahrávkách rodilými hlasy, ženskými i mužskými, v latinskoamerickém i evropském přízvuku – produkční zvuk se přitom ještě ladí –, takže se za běhu nevolá na žádné API. K aplikaci patří i AI tutor pro konverzaci a vysvětlování česky; kurikulum přitom zůstává pevná data v repozitáři a model je jen vrstva navrch, obsah lekcí negeneruje. Mluvení i tutor se v ostrém provozu teprve zabíhají – projekt roste a některé části se ještě dolaďují, ale to, co drží, drží pořádně.

Proč zdarma

Zbývá otázka, proč je celý kurz pro studenty zcela zdarma – všech šest úrovní A1 až C2, všech 164 lekcí, opakování, sbírka slovíček i AI tutor, bez placené verze, bez zkušební doby a bez stropu na počet lekcí za den. Účet přitom není podmínka: kurz se dá zkusit rovnou bez přihlášení, postup se drží v prohlížeči a po přihlášení e-mailem nebo Facebookem se přenese do účtu, který běží na serveru, takže se dvě zařízení nerozejdou.

Odpověď je vlastně prostá a plyne ze všeho výše. Obecný kurz nemůže jít do hloubky pro jednu mateřštinu, protože ji nemá. Tenhle může – a když už jednou existuje projekt, který ten náskok Čecha a Slováka umí využít, dává největší smysl nechat ho studentům otevřený.

Nejlepší způsob, jak zjistit, jestli teze o zkratce platí i pro tebe, je otevřít Buenas a přečíst si nahlas první španělské slovo. Klidně hned, bez zakládání účtu.

Za Buenas i za weby a aplikacemi klientů stojí stejný přístup k řemeslu. Tohle umím postavit i pro tvůj projekt – mrkni na služby nebo se mi rovnou ozvi.